Mac Čech @maccech

@JarknCZ @Marketa789 @Radiozurnal1 @iROZHLAScz x.com/maccech/status…

Mac Čech @maccech

5 hours ago

@Mil__Mas @Marketa789 @Radiozurnal1 @iROZHLAScz Ale to má snadné řešení - stačí, aby Turek požadoval soudní projednání. Ale na to ta vaše oteklá legenda nemá koule, co? I když by jí trest nehrozil, až by prohrála.

0 0 2 42 0

@Mil__Mas @Marketa789 @Radiozurnal1 @iROZHLAScz Ale to má snadné řešení - stačí, aby Turek požadoval soudní projednání. Ale na to ta vaše oteklá legenda nemá koule, co? I když by jí trest nehrozil, až by prohrála.

Od kupónové knížky k Agrofertu: jak se česká transformace změnila v oligarchický kapitalismus Andrej Babiš nevznikl ve vzduchoprázdnu. Je produktem systému, který se začal rodit na počátku devadesátých let. Václav Klaus se otevřeně hlásil k Miltonu Friedmanovi a chicagské škole. Prosazoval rychlou privatizaci, minimální regulaci a přesvědčení, že trh si sám poradí lépe než stát. V tehdejším Československu to znamenalo kupónovou privatizaci, liberalizaci cen a vědomé oslabení role státu v ekonomice. Klaus opakoval, že je lepší rychlá privatizace s chybami než pomalá privatizace bez chyb. Jenže právě zde se ukázalo to, co si Adam Smith uvědomoval už o dvě století dříve. Trh není samospasitelný. Potřebuje silné instituce, nezávislé soudy, vymahatelné právo a ochranu před koncentrací ekonomické moci. Bez nich se z volného trhu může stát prostor, kde vítězí nikoli nejlepší podnikatelé, ale ti s nejlepšími kontakty. Česká republika vstupovala do transformace bez zkušeného kapitálového trhu, bez silných regulátorů a bez institucí schopných chránit férovou soutěž. V takovém prostředí nevznikl ideál konkurenčního kapitalismu. Vznikl prostor pro tunelování podniků, klientelismus, neprůhledné privatizační operace a rychlou koncentraci majetku. Právě v tomto prostředí začal růst Agrofert. Andrej Babiš není náhodnou odchylkou české transformace. Je jejím logickým důsledkem. Vybudoval impérium ve světě, kde se ekonomický úspěch často neodvíjel jen od kvality výrobků, ale také od schopnosti pohybovat se mezi státní správou, bankami, dotacemi a politickými kontakty. Současně je však důležité rozlišovat mezi Klausem a Babišem. Klaus byl ideolog. Věřil, že stát má ustoupit trhu, i když z toho osobně nemusel získat žádný majetkový prospěch. Babiš žádnou podobnou ideologii nikdy neměl. Jeho vztah ke státu byl čistě praktický. Do politiky nevstoupil proto, aby stát omezil, ale aby získal možnost ovlivňovat prostředí, ve kterém podnikala jeho vlastní firma. Tím vznikl zcela nový model. Ekonomická a politická moc se začaly spojovat v jedněch rukou. Spory o střet zájmů, evropské audity, dotace pro Agrofert nebo vlastnictví významné části médií nejsou izolované epizody. Jsou projevy systému, ve kterém podnikatelská moc přestává být regulována státem a naopak začíná sama ovlivňovat pravidla, podle nichž stát funguje. Je fér dodat, že ani devadesátá léta nebyla jednoduchá. Transformace neměla historický precedens a pomalejší cesta nesla vlastní rizika. Stejně tak je pravda, že Babiš uspěl i proto, že mnoho občanů ztratilo důvěru v tradiční politické strany po sérii korupčních afér. To ale nic nemění na hlavní lekci posledních třiceti let. Volný trh bez silných institucí nevede automaticky ke svobodě. Může vést k oligarchii. Skutečný kapitalismus nestojí pouze na svobodném podnikání. Stojí také na nezávislých soudech, transparentních pravidlech, férové konkurenci a důsledném oddělení ekonomické a politické moci. To není levicová ani pravicová myšlenka. To je základ fungující liberální demokracie. Jiří Lobkowicz Politický Komentář (Kompletní verze mého komentáře je na mém FB)

@Posledniskaut To je ale hodně zchátralé individuum. Veškeré mentální kapacity odvál čas.

@bartkovskym Kdo způsobil, že sám náčelník vydával takové zvrácené rozkazy? 🤔

@HPrahy Takhle to dopadá, když má někdo místo mozku koule. V Jindřichově případě tedy kuličky.

Okamura zase ukázal, že umí jen urážet a mstít se. Tomio Okamura zase předvedl, co umí nejlíp: nafouknout osobní křivdu do národní tragédie a vydávat vlastní frustraci za princip. Když Petr Pavel v předvolební debatě řekl, že Okamura je mravní ohrožení národa, neřekl nic, co by většina slušných lidí nevěděla. Okamura z toho dodnes dělá velké drama a požaduje omluvu. To je klasika: člověk, který celou kariéru staví na urážkách, štvaní a polarizaci, najednou potřebuje, aby se mu někdo klaněl a prosil za odpuštění. Žádná omluva nepřijde. A ani by neměla. Teď Okamura tvrdí, že komunikace s prezidentem je „neseriózní a dlouhodobě neúnosná“ a že Pavel je „křivák a podrazák“, protože prý jedná za zády vlády ohledně armádních dodávek. To je bohužel typický Okamurův styl: když se mu něco nelíbí, okamžitě to označí za zradu a podraz. Prezident má podle ústavy právo a povinnost zajímat se o obranu země. To, že Okamura a jeho parta z toho dělají skandál, jen ukazuje, jak tence umí snášet jakoukoli autorku, která jim není po vůli. A teď ta nejlepší část: po volbách prý bude SPD tlačit na „silného společného kandidáta“ proti Pavlovi. Jinými slovy – Okamura už teď přiznává, že jeho největším politickým cílem není řešit problémy lidí, ale osobně se pomstít muži, který ho jednou veřejně a oprávněně zkritizoval. To není státnické uvažování. To je malicherná, maloměšťácká msta převlečená za politiku. Okamura umí skvěle křičet, urážet a štěpit. Umí mnohem hůř nést kritiku a ještě hůř uznat, že někdo má právo s ním nesouhlasit. Jeho útoky na prezidenta nejsou projevem síly. Jsou projevem toho, že se pořád nedokázal vyrovnat s tím, že ho někdo veřejně nazval pravým jménem. Okamura není státník. Je to uražený politik, který si plete osobní mstu s veřejným zájmem. Jiří Lobkowicz Politický Komentař

„Konspirační blogy“ a „alternativní média“: Když se novinář stává nepřítelem Analýza jazyka moci a jeho historických ozvěn „Tisková konference pro alternativní média a další konspirační blogy bude v náhradním termínu.“ Jediná věta. Přesto vypovídá o mnohem víc než o jedné tiskové konferenci. Novinářka Deníku N Zdislava Pokorná nebyla odmítnuta proto, že by nesplnila podmínky akreditace nebo porušila organizační pravidla. Důvod byl jiný. Ministerstvo zahraničí samo zařadilo médium, pro které pracuje, mezi „alternativní média a konspirační blogy“. Když se další novinářky ptaly, proč tomu tak je, zazněla odpověď, že pokud chtějí, mohou se do stejné kategorie „zařadit“ také. Nejde o nepovedený bonmot ani o komunikační přešlap. Je to ukázka způsobu uvažování, který je pro demokratickou společnost nebezpečný. Nejde o jednotlivý výrok Podobná rétorika se v české politice objevuje stále častěji. Reportéři bez hranic (RSF) zaznamenali mezi nástupem nové vlády v prosinci 2025 a začátkem června 2026 třináct politických útoků na média, z nichž šest připisují přímo premiérovi. Opakovaně zaznívají výroky o „prolhaných médiích“, „kampani proti vládě“ nebo o tom, že veřejnoprávní média šíří propagandu. Nejde přitom pouze o ostrou kritiku jednotlivých článků nebo konkrétních novinářů. Stále častěji se zpochybňuje samotná legitimita médií jako nezávislé kontrolní instituce. To je kvalitativně odlišná situace. Skutečný problém Nikdo Deníku N nezakázal vycházet. Nikdo nevypnul Seznam Zprávy. Nikdo nezavedl státní cenzuru. Skutečné nebezpečí spočívá jinde. Politická moc si začíná osobovat právo určovat, kdo je ještě legitimním novinářem a kdo už je „konspirátor“, „aktivista“ nebo „nepřítel“. Ve chvíli, kdy stát rozhoduje o přístupu k informacím podle toho, zda je konkrétní médium politicky pohodlné či nepohodlné, přestává být nestranným arbitrem. Takové změny nebývají dramatické. Nevznikají během jediného dne. Přicházejí po malých krocích. Jedním výrokem. Jednou tiskovou konferencí. Jedním rozhodnutím navíc. Historie nabízí varování Ve veřejné debatě se okamžitě objevila přirovnání k Goebbelsovi nebo nacistické propagandě. Taková srovnání je třeba používat velmi opatrně. Určitá podobnost skutečně existuje. Autoritářské režimy často nejprve delegitimizují média. Nesnaží se vyvracet jejich argumenty, ale označí je za nepřátele, propagandisty nebo lháře. Tím vytvoří prostředí, ve kterém veřejnost přestává věřit samotnému principu nezávislé žurnalistiky. Historický pojem Lügenpresse – „lživý tisk“ – přesně tuto funkci plnil. Tím však podobnost končí. Nacistické Německo bylo totalitním státem, který likvidoval opozici, zavíral novináře, rušil svobodná média a používal státní násilí. Současná Česká republika takovým státem není. Média nadále svobodně publikují. Opozice funguje. Soudy rozhodují. Volby jsou svobodné. Kritické články o vládě vycházejí každý den. Právě proto je důležité zachovat přesnost. Není správné označovat dnešní Českou republiku za totalitní režim. Stejně tak ale není správné přehlížet postupné oslabování demokratických standardů. Demokracie se nerozpadá revolucí Historie ukazuje, že demokracie většinou neumírá jediným převratem. Slábne pomalu. Začíná tím, že se z nepohodlného novináře stane „aktivista“. Z kritického média „konspirační blog“. Z nepříjemných otázek „kampaň“. A z legitimní kontroly veřejné moci údajný útok na stát. Právě jazyk je často první známkou změny. Slova nejsou pouhým popisem reality. Politici jimi realitu spoluvytvářejí. Proto bychom měli být citliví na okamžik, kdy představitelé státu přestanou polemizovat s argumenty a začnou nálepkovat jejich nositele. Demokracie totiž nestojí na tom, že vláda slyší jen hlasy, které se jí líbí. Stojí na tom, že respektuje i ty, které jsou jí nepříjemné. A právě podle toho se pozná sebevědomá demokracie. Jiří Lobkowicz Politický Komentár

Macinka nemá koule. Ministerstvo zahraničních věcí pod vedením Petra Macinky opět ukázalo, jak si představuje svobodnou debatu. Novinářku Deníku N Zdislavu Pokornou na tiskovou konferenci nepustilo. Oficiální zdůvodnění? Pracuje pro „alternativní médium a konspirační blog“. To není administrativní chyba. To je politický vzkaz. Ministr zahraničí České republiky se bojí novinářky, která se specializuje na klientelismus, vlivové skupiny a nepohodlná zjištění. Místo aby čelil nepříjemným otázkám, raději ji nechá před dveřmi Černínského paláce. Macinka přitom není žádný nováček. Dlouhá léta působil v Institutu Václava Klause, kde se učil, jak se komunikuje s veřejností a médii. Dnes, jako ministr a předseda Motoristů, zvolil nejjednodušší cestu: kdo se ptá nepohodlně, ten se na tiskovku nedostane. A aby to bylo ještě drzejší, úřad použil formulace, které zní přesně jako Macinkovy vlastní útoky na Deník N. V demokratické zemi má ministr povinnost snášet kritiku. Ne vybírat si, kdo smí a kdo nesmí poslouchat jeho slova. Když politik začne označovat respektované investigativní médium za „konspirační blog“, neútočí jen na konkrétní redakci. Útočí na základní pravidlo: že veřejnost má právo vědět, co její představitelé dělají a říkají. Zdislava Pokorná není žádná blogerka z okraje. Je investigativní novinářka s několika Novinářskými cenami. Právě proto ji někteří politici nesnášejí. A právě proto ji Macinka nepustil dovnitř. Kdo má argumenty, ten debatu unese. Kdo nemá, ten zamkne dveře a schová se za posměšné e-maily z tiskového odboru. Macinka nemá koule. Jiří Lobkowicz Politický Komentář

@jura_haczek @AdamSejna_live Furt lepší, když streamují děti, než mentální trpaslíci.

@ElisabethP94952 @NadaNowak @zdislavapokorna Kdybys nebyla nevyléčitelně tupá, podívala by ses na druhý obrázek a nemusela se ztrapňovat.

A zdá se, že Petr Macinka a jeho okolí berou mou práci nějak velmi osobně. Natolik, že i jeho poradce Šik má potřebu o mě psát zesměšňující příspěvky a pomocí AI vytvořit obrázek, na kterém pláču. Myslím, že na MZV je dost jiné práce než řešit jednu novinářku. 🙂

keyboard_arrow_left Previous keyboard_arrow_right Next

@mikulka_robert @dubova_lenka @jura_haczek Když těch 8 z 10 způsobí nehodu a bude se vymlouvat jako imbecil, tak jsem pro 👍

Jsem Ukrajinka, která po začátku plnohodnotné války našla útočiště v Česku. A začínám se tady bát žít. Chtěla bych, abychom si z toho, co se právě děje v Polsku, vzali ponaučení a připravili se na to, co sem s velkou pravděpodobností přijde také. Za podmínek, které dnes v Česku panují, je to téměř nevyhnutelný scénář. Je to zcela předvídatelný důsledek úspěšného působení aktivní ruské agentury v zemích bývalého východního bloku. Skupiny lidí, které jsou velmi citlivé na propagandu a mají sklon věřit dezinformacím, se postupně radikalizují. Pomalu, ale velmi jistě a účinně. Krajně pravicoví politici získávají stále silnější postavení ve veřejném životě a jejich voliči začínají mít pocit, že právě oni představují většinu, která má pravdu. Podle informací polského deníku Rzeczpospolita, které potvrdila i mezinárodní média, přijala polská policie v prvním pololetí roku 2026 celkem 180 oznámení o trestných činech z nenávisti vůči Ukrajincům. To je přibližně o 30 % více než ve stejném období roku 2025 a svědčí to o sílících projevech xenofobie v části společnosti. Polsko přitom na státní úrovni tento problém řeší: - od února 2026 pověřilo polské ministerstvo spravedlnosti vyšetřováním trestných činů z nenávisti 50 útvarů státního zastupitelství, což umožňuje pokrýt případy po celé zemi. Vyplývá to z odpovědi na oficiální žádost. - polská policie navíc schválila Plán posílení schopnosti policie vést přípravná řízení ve věcech trestných činů spáchaných z předsudečných pohnutek na období 2026–2029. Podle něj má být v každém městském, okresním i obvodním policejním útvaru určen pracovník odpovědný za problematiku trestných činů z předsudečných pohnutek. V Česku ale od současné vlády nemůžeme doufat žádné, natož ani v podobné kroky. O čem se vůbec bavit, když třetí nejvyšší ústavní činitel této země obíhá televizní studia s naprosto odpornými plakáty o chirurzích z dovozu nebo plní ruskou objednávku proti mé osobě tím, že mi veřejně přes své sociální vzkazuje "vypadni zpátky na Ukrajinu“ a ptá se, proč jsem "nešla bojovat na Ukrajinu". Já sama jsem si už bohužel zvykla na desítky zpráv denně od internetových expertů, kteří mi přejí smrt nebo vyhrožují. Jenže na ulici se oběťmi agresivních neonacistů nestávají lidé kvůli svým politickým názorům, ale prostě proto, že existují. Na ulici mě kvůli mé činnosti poznává jen velmi málo lidí a vždy jsou to lidé, kteří Ukrajinu podporují. Sama ale z vlastní zkušenosti vím, jaké to je sedět ve vlaku naproti člověku, který obdivuje Okamuru, a vyslechnout si: "Táhni domů, Okamura vás všechny po volbách vyžene." Jen proto, že mám na tričku nápis v azbuce. Obyčejné bílé tričko se zeleným nápisem, který nijak nesouvisí s politikou, válkou ani Ukrajinou. Podobnou zkušenost jsem měla i s jedním velmi milým dědou v tramvaji, když viděl, že čtu knihu v ukrajinštině. Tam už byla na obálce ukrajinská vlajka, to mu přiznejme. Desítky dalších připadů ani nechci popisovat. A nestává se to jenom mně. V jednu chvíli jsem si uvědomila, že když běhám a vidím proti sobě cizího člověka, automaticky si zakrývám přívěsek ve tvaru Ukrajiny, když jdu někam, tak obracím tašku s ukrajinským merchem dovnitř a snažím se na sobě nemít žádné ukrajinské symboly. ALE KAM, SAKRA, MÁM SCHOVAT SVŮJ OBLIČEJ A PŘÍZVUK? Nechci žít ve strachu kvůli své národnosti a rozhlížet se kolem sebe pokaždé, když mluvím s rodinou ukrajinsky po telefonu. Schválně jsem vybrala komentáře pod přispěvlem @SeznamZpravy od profilů, které vypadají jako profily skutečných lidí. A vyděsil mě rozsah té nenávisti. Protože až jednou vybuchne, nebude si vybírat a zasáhne všechny.

Tož tak:

@Jablonecak30362 Klaus je už pod drnem? Tak kdo z IVK nás to pořád prudí svými “zasvěcenými” komentáři? 🤔

Z tiskovky vlády. Babiš: Stovky milionů. Byli jste zvyklí dostávat peníze. Od nás nedostanete nic. Nebudeme uplácet média. Petr Svorník: Pokud jste měl na mysli příjmy z reklamy... Babiš: Ano, určitě. Nesmyslné vymyslené kampaně, které nebylo potřeba, ale vláda vám to dala. Petr Svorník: Tak pokud jde o příjmy z reklamy od státních institucí, tak bych chtěl jenom říci, že Seznam měl za předchozí vlády Petra Fialy nižší příjmy z inzerce od státních institucí než za vaší předchozí vlády. Babiš: To já nevím... Petr Svorník: Já to vím.

Andrej Babiš včera opět publikoval své tradiční video, kde hlásá tu jedinou pravdu, kterou pak všichni jeho zaměstnanci týden v médiích opakují. Pojďme si rozebrat ty nesmysly, které mi místy opravdu zvedly mandle. Jako předseda rozpočtově nejodpovědnější strany kvituji rozhodnutí prezidenta vetovat úpravu zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Stejně jako každá domácnost, tak ani stát se nemůže bezmezně zadlužovat do aleluja. V krajních případech hrozí bankrot, výrazná ztráta suverenity, diktát věřitelů. To by prakticky pocítil každý občan Česka! LEŽ 1️⃣: Podle Andreje Babiše „není možné bez přijetí tohoto zákona sestavit rozpočet na příští rok, protože by mohl být deficit nejvýš 150 miliard korun.” Ale samozřejmě, že JE TO MOŽNÉ! Stejně jako letos by to bylo možné, kdyby vláda naslouchala expertům TOP 09 a prosadila náš návrh státního rozpočtu. Navrhli jsme škrty ve výši 64 miliard, tím by státní rozpočet i splnil zákonný limit. Navíc bychom v rámci toho zvládli přidat obraně 21 miliard a Česko by tak splnilo závazek 2 % HDP. A státní rozpočet by šel připravit i příští rok. Samozřejmě, bolelo by to. Znamenalo by to třeba i omezení zemědělských dotací pro agroholdingy. Ale šlo by to. Tahle vláda se na to předem hodlá vykašlat a otevřít dálnici „do Řecka”. Se slzou v oku vzpomínám na toho Babiše, který v roce 2013 prohlásil, že kdyby mu „generální ředitel Agrofertu přinesl schodkový rozpočet, tak ho vyhodí.” Dneska si staví kampaň na kritice nás a prezidenta, že jejich rozpočtovému mejdanu chceme zabránit. To jsou ty paradoxy, pane Vaněk… LEŽ 2️⃣: Ve videu dále tvrdí, že prezident „dělá vše pro to, aby ohrozil naše zdravotnictví, sociální systém, výstavbu dálnic, naši bezpečnost”. Něco v podobném duchu prohlásil i pan Okamura. To je pochopitelně lež. Důchody fakt ohroženy nejsou, jde o mandatorní výdaje, které vláda MUSÍ vyplatit ze zákona bez ohledu na finanční situaci státu. Jediný, kdo ve skutečnosti ohrožuje peníze na důchody a zdravotnictví PRO BUDOUCÍ GENERACE, jsou představitelé této vlády. LEŽ 3️⃣: Pak premiér tvrdí, že „nemá absolutně žádný zájem na střetu s prezidentem”, což je pochopitelně nesmysl. Důvodů je více, ale namátkou jde o snahu oslabit jeho ústavní pozici i popularitu mezi lidmi, vytvářet kouřové clony v době, kdy tato vláda má kauzu každý den, a Babiš směřuje státní penězovody, kam potřebuje. LEŽ 4️⃣: „Byl jsem velice tolerantní, přehlížel jsem, rozchodil jsem všechny podrazy a lži” jako výrok také neobstojí. Andrej Babiš je soudem opakovaně uznaný lhář. Prezident nikoliv. Zároveň jediné, co po něm hlava státu před jmenováním chtěla, byla jasná deklarace, jak vyřeší střet zájmů. LEŽ 5️⃣: Vrcholem je samozřejmě výrok, že „opozice nemá co nabídnout”…hm, rozdíl mezi tou předešlou a současnou vládou vidíme všichni. Mimo to za TOP 09 mohu říci následující: postupně představujeme programové priority, se kterými zaujmeme voliče (potenciál TOPky se pohybuje mezi 13-18 %), do Senátu posíláme silné osobnosti a podporujeme i kandidáty jiných opozičních stran, objíždím s kolegy celou zemi, od dubna jsem navštívil 13 krajů. A ne, nebyl jsem jen v Praze, Brně a Budějovicích. Pečlivě jsem naslouchal lidem v Ústeckém kraji, potkal jsem se s lidmi v Chebu, Opavě, Znojmě nebo Jablonci. Byl jsem opravdu v každém koutu naší země. Řešili jsme témata, jak se říká, od Šumavy k Tatrám - přijímačky na střední, euro, placená parkoviště, lanovku na Ještěd v Liberci, obchvat v Plzni, aktivní zálohy Armády a samozřejmě média veřejné služby. A tohle je jen začátek! 💪 Děkuji Vám za přečtení delšího příspěvku a poprosím o sdílení, pokud se mnou souzníte ❤️

Kolikrát jsme anonisty slyšeli vykřikovat slovo kampelička? Milionkrát? Desetmilionkrát? Stomilionkrát?